Vzpomínám si na procházku po Praze, kterou jsem kdysi absolvoval s Robertem Smithem (autorem Faster EFT). Při této procházce jsme si (jako vždy) povídali o mnohých věcech. Najednou Robert Smith úplně odbočil od tématu a řekl: “Vděčnost, to je také jeden z nejlepších způsobů, jak se uzdravit.”
V té době mi to možná nedávalo úplně smysl, a nebo možná dávalo, ale nevěnoval jsem tomu takovou pozornost a nepřemýšlel jsem o tom. Za další léta mojí práce s FasterEFT jsem měl příležitost plně pochopit, jak to vlastně myslel a v čem tkví právě kouzlo vděčnosti.
Rád bych se o tyto věci nyní podělil právě s vámi.
Proč je tedy vděčnost tak důležitá a proč nám může doopravdy pomoci?
V tomto článku tedy nebudeme řešit žádné deprese ani úzkosti, ani nebudeme rozebírat a ťukat na traumata z minulosti. To všechno (a dokonce na několik způsobů) se můžete naučit ve spoustě mých ostatních článků a nebo mém semináři.
Podívejme se nyní do naši hlavy. Podívejme se do naší hlavy nejen z hlediska naší mysli (vědomé, či povdědomé). Našim úkolem nyní je, podívat se do ní fyzicky na jeden úžasný orgán, bez kterého bychom nemohli existovat. Budeme tedy koukat na náš mozek a konkrétně jednu jeho část s názvem:
Retikulární formace
Někde v zadu v našem mozku (promiňte, nejsem mozko-vědec a nevím, jak se přesně jmenuje konkrétní oblast), nalezneme určité místo, kterému říkáme Retikulární formace.
Toto místo má za úkol sledovat a filtrovat to, co je pro nás opravdu důležité. Naše mysl dokáže v každý určitý okamžik zaznamenat vědomě jen pouze velmi malou část toho, co prožíváme. Právě tato retikulární formace nám umožňuje, vytřídit to, co není momentálně důležíte a dát nám prostor, hledat to, co důležité je.
Možná si toho jste vědomi. Toužíte například po novém autě. Toužíte po něm opravdu hodně a najednou potkáváte na ulici čím dál tím víc stejných aut, jako je to, po kterém toužíte. Je to jakoby se ta auta najednou objevila. Ve skutečnosti však (nyní netvrdím, že jste si je do života nepřitáhli), ale ona tam možná i byla, jen jste jim nevěnovali pozornost a auta spadla do té části, kterou váš mozek a mysl prostě odfiltrovali.
Teď jsme se tedy bavili o tom, co chceme a jak nám naše retikulární formace pomáhá tyto věci vyhledávat. Co ale v případě, že nám pomáhá vyhledávat něco, co nechceme? Co tím mám na mysli? Zavzpomínejte a zalistujte ve své paměti a vzpomeňte si ve svém okolí na lidi, kteří jakoby na všem viděli hned něco špatného. Ať je to jakákoli dobrá věc, vždy je tam nějaké to ALE.
Proč tomu tak je možná pochopíte z článku o tom, jak naše zážitky určují to, jací jsme. Další důležitá čast však je to, čemu věnujeme nejvíc pozornosti a o tom, jak se to s námi táhlo už od dětství a školních let. Vzpomeňte si nyní na to, co vaši učitelé v písemkách, diktátech, testech vždy hledali?
To, co bylo špatně,... že?
A teď si uvědomte, co třeba právě vy máte za zaměstnání? Čím trávíte nejvíc času? Jsou některá zaměsnání, která opravdu vyžadují plno soustředění právě na to, co je špatně. Časopis TIME nedávno uveřejnil článek, ve kterém zmiňuje některá zaměstnání, která jsou na tom nejhůře: Co takoví právníci, kteří prý excelují v pesimismu, a nebo daňoví správci, kteří kontrolují daňové formuláře a vyhledávají, kde jsme udělali chybu?
Možná právě vaše zaměstnání vyžaduje nebo vyžadovalo spoustu soustředění a vyhledávání toho špatného.
Musíme si uvědomit, zejména to že člověk, který cíleně hledá něco špatného, bude těžko hledat to dobré i ve svém životě.
Vyjímky samozřejmě existují, ale obávám se, že jich nebude mnoho.
Co tedy s tím? Jak zařídit, abysme už neviděli to špatné a soustředili se na to dobré a dovolili životu, aby nám ukázal, jak krásný umí být?
Není nic jednoduššího a není možná ani nic prostějšího, než počítat svá požehnání.
Začněte s hledáním vděčností ve svém životě. Po dobu alespoň 30-ti dnů si každý den vypište 3 věci, za které jste vděční. (Opravdu jich nepotřebujete ze sebe tlačit 10 každý den), tři nám budou stačit. Dohromady totiž za 30 dní budete mít posbíráno (jestli se nemýlím) 90 vděčností a požehnání.
Potřebujete poradit, jak začít?
Potřebujete vědět, za co máte být vděční?
Pokud nyní máte pocit, že toho moc není, tak klidně pište i blbosti:
Za co můžu být vděčný?
Můžu být vděčný za:
- střechu nad hlavou,
- že mám tělo (pozor, je nyní jedno jestli je nemocné a nebo zdravé), které je tu se mnou a umožňuje mi zažívat život zde na zemi,
- za lásku vašich nejbližších, za jejich přítomnost
- za přátele, na které se mohu spolehout, pobavit se s nimi, zažít legraci,
- za auto, které mě doveze, kam potřebuji
- za peníze, které získám na uspokojení toho, co v životě potřebuji
- za dluhy, které značí to, že jsem pro banky dostatečně solventní na to, aby mi půjčily
- za daňe, protože i když jich musím hodně platit, znamená to, že moje příjmy jsou vysoké,
- za zuby, kterými koušu a mohu si užívat skvělé jídlo,
- za skvělé věci, které jsem mohl v životě prožít,
- atd…
Pište si, prosím, tyto vděčnosti a požehnání každý den a když se něco objeví v průběhu dne (a věřte, že bude), protože váš mozek s vámi začne po čase více spolupracovat a upozorňovat vás na další a další věci, za které je možné být vděčný. Připište si je.
Věřím, že pokud si budete vděčnosti doplňovat postupně i v průběhu dne, za třicet dní jich budete mít třeba 200 a to je již slušný balíček vděčnosti.
Každý den si před tím, než si nové vděčnosti zapíšete, nejprve přečtěte ty staré a užijte si jejich přítomnost.
Prociťte je.
Pokud chcete celý proces ještě urychlit a zesílit, udělejte to samé ještě večer před spaním a vaše životy začnou nabírat úplně jiný směr.
Váš mozek začne po čase vyhledávat vděčnosti i tam, kde byste je vůbec nečekali a ostatní možná budou jen žasnout, jestli náhodou nejste na prášcích...
Dokážete toto udělat po třicet po sobě jdoucích dnů? Opravdu stačí pár minut po probuzení a já vám garantuji, že není lepší způsob, jakým začít den.
Mějte se vděčně.
