...Trauma není jen o tom, co se ti stalo. Je i o tom, co zůstalo nevyřčeno...
Když se řekne „trauma“, většina lidí si představí něco velkého a extrémního – válku, zneužívání, autonehodu. Ale realita je mnohem jemnější (a zrádnější). Trauma se ne vždy projeví jako zjevná rána. Může se ti vkrádat do života pomalu, nenápadně – v podobě neustálé únavy, výbuchů vzteku, neschopnosti navazovat vztahy nebo chronické úzkosti.
Skryté trauma může být právě tím důvodem, proč se cítíš „mimo“ i tehdy, když by podle všeho mělo být všechno v pořádku.
Co je skryté trauma a proč si ho často neuvědomujeme
Skryté nebo „nevědomé“ trauma je takové, které si často ani neuvědomujeme – ale přesto má obrovský dopad na náš život. Může pocházet z dětství, z opakovaně stresujících situací, nebo dokonce z na první pohled „banálních“ událostí, které naše mysl tehdy nedokázala správně zpracovat.
Například:
- Rodič, který tě jako dítě nebral vážně.
- Šikana ve škole, která tě naučila potlačit vlastní hlas.
- Rozchod, po kterém ses už nikdy úplně neotevřel/a dalšímu vztahu.
Tyto momenty se zapisují do nervové soustavy. A když nejsou zpracovány, přecházejí do podvědomí, kde ovlivňují naše chování - často bez toho, abychom si to uvědomovali.
Jak se může trauma projevovat ve našem životě?
Možná se v něčem poznáte:
- Chronické napětí a úzkost
Stresová reakce „bojuj, uteč nebo zamrzni“ může být aktivována i bez zjevného důvodu. Tělo je v pohotovosti, i když žádné skutečné nebezpečí nehrozí. - Sebesabotáž
Cítíš, že si nezasloužíš úspěch, lásku nebo klid? Možná ti trauma našeptává, že „není bezpečné cítit se dobře“. - Problémy ve vztazích
Strach z opuštění, konflikty, nedůvěra - to vše může být odrazem dávného zranění, které se snažíš nevědomě „vyřešit“ skrze nové situace. - Fyzické symptomy
Bolesti zad, zažívací obtíže, problémy se spánkem – tělo si pamatuje, i když hlava zapomene. Nezpracované trauma se může projevit i somaticky - Zacyklení v destruktivních vzorcích
Stále se ti opakují podobné nepříjemné situace? Možná tě k nim vede podvědomý vzorec, vytvořený kdysi v době bolesti.
Jak začít s uzdravováním?
Prvním krokem je přiznat si, že trauma existuje.
Uzdravení nezačíná terapií, knihou nebo technikou. Začíná upřímností. Před sebou. Prvním krokem je přiznat si: „Něco není v pořádku. A já chci pochopit proč a nebo jako ve FasterEFT spíš: Jak vím, že něco není v pořádku...:“
Tady je několik způsobů, jak začít pracovat s tímto nevědomým zraněním:
- Všímavost a sebepozorování
Začni si všímat, co tě spouští. Kdy se cítíš nejvíc v napětí? Jak reaguješ, když se cítíš ohrožen/a? Tělo a emoce ti dávají vodítka – jen jim naslouchat. - Psaní deníku
Zapisuj si pocity, myšlenky a události, které v tobě něco vyvolaly. Psaní pomáhá propojit vědomí s podvědomím – a dostat na světlo to, co bylo skryté. - Terapie a podpora
Kvalitní terapeut tě může bezpečně provést cestou k pochopení a zpracování traumatu. Nemusíš na to být sám/sama. Sdílení je součástí uzdravení. Navíc ve FasterEFT na to máme nástroje z nejlepších. - Techniky pro uvolnění tělesného napětí
Trauma se často „zasekne“ v těle. Pomoci může práce s dechem, meditace, vědomý pohyb (např. jóga, tanec, somatická práce). Někdy je nutné „prožít“ zadrženou emoci, aby se uvolnila.
- já osobně si vzpomínám na jeden případ, kdy mi z očí vytryskly slzy a došlo k neuvěřitelné úlevě v jednom okamžiku
Uzdravení není vždy rychlé. Ale je možné. Záleží na způsobu, jaký si pro zpracování vybereme...
Možná tě bude lákat obejít bolest a jít „rovnou za lepším“. Ale trauma nelze obejít – musíš jím projít. A to vyžaduje odvahu, trpělivost a laskavost k sobě. Projít ovšem neznamená, prožívat jej stále znovu dokola. Ve FasterEFT to většinou bývá jednou a dost!
Každý krok, který vědomě uděláš směrem k pochopení svých vnitřních zranění, tě přibližuje k celistvosti. K sobě samotnému. K životu, ve kterém nejsi řízen/a minulostí, ale přítomným rozhodnutím.
Trauma není slabost. Je to stopa. A s každou stopou můžeš pracovat.
Každý z nás nese něco, co bolí. Neviditelné jizvy nejsou méně skutečné než ty na těle. Ale nejsi svou bolestí definován/a – jsi tím, co s ní uděláš. Skrytá traumata mohou být brzdou… nebo odrazovým můstkem. Záleží, jak se k nim postavíš.
Začni tím, že je uvidíš. A možná zjistíš, že právě tam – v nejhlubší bolesti – se skrývá tvoje největší síla.