Upozornění: Informace uvedené na tomto webu neslouží jako náhrada lékařské nebo psychoterapeutické péče. Obsah vychází z osobní praxe, zkušeností a metod práce s emocemi, nikoliv z lékařských doporučení. Pokud prožíváte vážné psychické nebo fyzické obtíže, vyhledejte prosím odbornou pomoc lékaře nebo terapeuta. Každá práce s emocemi je individuální a výsledky se mohou lišit.
Rádi si představujeme, že většinu svých rozhodnutí děláme vědomě.
Rozmyslíme si situaci, zvážíme možnosti a potom se rozhodneme.
Jenže stačí se chvíli pozorovat a zjistíme, že velká část našeho dne takhle vůbec nevypadá.
Někdo pronese určitou větu a my se okamžitě naštveme.
Objeví se problém a ještě než o něm začneme přemýšlet, cítíme napětí.
Máme něco důležitého udělat, ale automaticky otevřeme telefon, e-mail nebo cokoli jiného.
Potkáme člověka a během několika sekund máme pocit, že je nám sympatický, nepříjemný nebo že mu nemůžeme věřit.
V těchto chvílích nevytváříme svou reakci úplně od začátku.
Naše mysl používá to, co už zná.
A právě tady začíná být zajímavá práce s FasterEFT.
Nemusíme přemýšlet o všem
Automatické reakce nejsou chyba.
Naopak. Bez nich by byl běžný život téměř nemožný.
Když se naučíte řídit auto, zpočátku přemýšlíte téměř o každém pohybu. Spojka, řazení, zrcátko, blinkr, volant.
Po letech můžete přijet domů a skoro si nevybavujete posledních několik kilometrů cesty.
Neznamená to, že jste byli v bezvědomí.
Jen už vaše mysl nepotřebovala věnovat každému známému úkonu plnou vědomou pozornost.
Podobným způsobem si vytváříme automatické reakce i v jiných oblastech života.
A právě tam může vzniknout problém.
Protože něco, co jsme se kdysi naučili jako užitečnou reakci, nemusí být užitečné dnes.
Mysl pracuje s tím, co už má
Robert Gene Smith v rámci FasterEFT často pracuje s myšlenkou vnitřních referencí.
Můžeme si je představit jako vzpomínky, obrazy, zvuky, pocity, přesvědčení a zkušenosti, podle kterých naše mysl interpretuje současnost.
Když například někdo zvýší hlas, nereagujeme pouze na hlasitost zvuku.
Naše mysl velmi rychle vyhodnotí, co pro nás zvýšený hlas znamená.
Pro jednoho člověka nemusí znamenat téměř nic.
Jinému může připomenout konflikty z dětství a okamžitě vyvolat napětí.
Stejný podnět.
Jiná vnitřní reference.
Jiná reakce.
Co Robert Gene Smith označuje jako „imprint“
V materiálech FasterEFT se můžeme setkat také s pojmem „imprint“ – jakýsi vnitřní otisk zkušenosti.
Nemusíme si pod tím představovat nějaký doslovný soubor uložený na jednom konkrétním místě v mozku.
Praktičtější je představit si kombinaci toho, co si z určité zkušenosti neseme dál.
Co jsme viděli.
Co jsme slyšeli.
Jak jsme se cítili.
Co jsme si tehdy začali myslet o sobě, ostatních lidech nebo světě.
A především jaký význam jsme celé situaci přisoudili.
Událost může být dávno pryč.
Způsob, jakým jsme se na jejím základě naučili reagovat, ale může pokračovat.
Minulost nemusíme vědomě připomínat, aby ovlivňovala současnost
Představte si člověka, kterého ve škole několikrát zesměšnili při prezentaci před třídou.
O dvacet let později má představit projekt několika kolegům.
Možná vůbec vědomě nepřemýšlí o škole.
Přesto se mu při představě prezentace rozbuší srdce, stáhne žaludek a v hlavě se objeví:
„Co když to pokazím?“
Současná situace není stejná.
Lidé nejsou stejní.
Člověk už také není stejné dítě.
A přesto jeho systém může používat starou zkušenost jako referenci pro to, co očekávat dnes.
Minulost tedy nemusí být přítomná jako vědomá vzpomínka. Může být přítomná jako způsob, kterým automaticky reagujeme.
Pokud změníme referenci, může se změnit i reakce
Tady se dostáváme k jedné z hlavních myšlenek FasterEFT.
Pokud současnou reakci podporuje určitá vzpomínka, obraz, vnitřní věta nebo tělesný pocit, můžeme začít pracovat právě s tímto materiálem.
Nejde o vymazání minulosti.
To, co se stalo, se stalo.
Může se ale změnit způsob, jakým na danou zkušenost dnes reagujeme.
Vzpomínka může zůstat, aniž by při jejím vybavení vznikala stejná intenzita strachu, vzteku, studu nebo bolesti.
A pokud ji naše mysl používá jako referenci pro současné situace, může se změnit také naše reakce na ně.
FasterEFT není jen poklepávání
Když někdo poprvé vidí FasterEFT, snadno získá dojem, že celá metoda spočívá v poklepávání prsty na několik bodů na těle.
Poklepávání je její viditelná část.
Podstatná část práce se ale odehrává v tom, na co při ní zaměřujeme pozornost.
Co si představujeme?
Jakou vzpomínku právě máme?
Co si v duchu říkáme?
Kde cítíme reakci v těle?
Co očekáváme, že se stane?
A co pro nás daná situace znamená?
Robert Gene Smith ve svém přístupu používá několik různých způsobů, jak s těmito reakcemi pracovat.
Quick Tap: práce s reakcí, která je právě přítomná
Jednou z možností je jednoduché poklepávání na body používané ve FasterEFT ve chvíli, kdy máme konkrétní emocionální reakci.
Nemusíme znát celý její původ.
Možná právě cítíme stres před schůzkou.
Možná nás někdo naštval.
Nebo se nám při představě určité situace sevře žaludek.
Místo dlouhého analyzování můžeme věnovat pozornost tomu, co právě prožíváme, a projít krátký proces poklepávání.
Potom se ke stejné představě vrátíme a sledujeme, zda se něco změnilo.
Je pocit stejně intenzivní?
Vypadá mentální obraz stejně?
Napadá nás něco dalšího?
Někdy právě další myšlenka nebo vzpomínka ukáže, kam pokračovat.
Power Word: vytvoření jiné automatické asociace
Dalším zajímavým principem je práce se slovem, které si spojíme s určitým žádoucím stavem.
Naše mysl vytváří asociace neustále.
Určitá píseň nás může během sekundy přenést do období před dvaceti lety. Vůně může vyvolat vzpomínku na babiččinu kuchyni. Jediné jméno může změnit naši náladu.
Pokud asociace vznikají automaticky, můžeme se je také záměrně učit vytvářet.
V FasterEFT lze využít takzvané power word – slovo, které si opakovaně propojujeme s určitým vnitřním stavem nebo užitečnou referencí.
Nejde o magické slovo.
Jeho význam vzniká tím, s čím jsme si ho naučili spojovat.
Smích může změnit způsob, jakým problém reprezentujeme
Jednou z neobvyklejších technik, které Robert Gene Smith používá, je práce se smíchem.
Na první pohled může působit zvláštně.
Máme problém a máme se mu smát?
Smyslem ale není zesměšňovat bolestnou zkušenost nebo předstírat, že nám na ní nezáleží.
Jde o narušení způsobu, jakým ji naše mysl právě reprezentuje.
Když si vybavujeme problém, často současně používáme určitý výraz, držení těla, vnitřní hlas a způsob dýchání.
Zkuste si například vybavit něco, co vás rozčiluje, a všimněte si svého obličeje.
Potom změňte výraz, narovnejte se a zkuste se záměrně zasmát.
Situace samotná se nezměnila.
Ale způsob, jakým ji v daném okamžiku vytváříte ve své zkušenosti, už nemusí být úplně stejný.
Nejde o předstírání štěstí
Tohle je důležité odlišit od jednoduchého pozitivního myšlení.
Pokud máme strach, nestačí si desetkrát říct:
„Nebojím se.“
Pokud se cítíme bezcenní, věta „Jsem úžasný“ nemusí sama o sobě změnit vůbec nic.
Naše mysl má totiž k dispozici reference, které mohou tvrdit pravý opak.
Proto je při FasterEFT zajímavější pracovat právě s těmito referencemi než se s nimi přetahovat další větou.
Pokud se změní emocionální náboj staré zkušenosti, nové myšlení nemusíme tolik nutit.
Jak zjistit, co skutečně řídí naši reakci
Vyberte si jednu konkrétní oblast, ve které máte pocit, že jste zaseknutí.
Nemusí jít o nic dramatického.
Možná stále odkládáte určitý úkol.
Máte problém říct někomu ne.
Bojíte se něco zveřejnit.
Neustále reagujete podrážděně na jednoho člověka.
Teď si představte, že situaci skutečně uděláte jinak.
Úkol dokončíte.
Řeknete ne.
Zveřejníte svou práci.
Na poznámku člověka tentokrát nereagujete obvyklým způsobem.
A sledujte, co se objeví.
Právě reakce na představu změny může odhalit něco velmi důležitého.
„Co se stane, když to opravdu změním?“
Tahle otázka může být překvapivě silná.
Pokud chcete být úspěšnější, co se stane, když opravdu uspějete?
Pokud chcete říkat více ne, co se podle vás stane, až to skutečně uděláte?
Pokud chcete být vidět, jaké to bude, až vás lidé opravdu uvidí?
Možná přijde odpověď:
„Budou mě kritizovat.“
„Zklamu je.“
„Budu mít větší odpovědnost.“
„Lidé si budou myslet, že jsem sobecký.“
„Můžu selhat.“
A najednou začne dávat smysl, proč jedna část nás chce změnu a jiná jako by neustále šlapala na brzdu.
Nevědomé neznamená tajemné
Když se mluví o „nevědomé mysli“, může to někdy působit, jako bychom uvnitř sebe měli nějakou tajemnou skrytou bytost, která řídí náš život.
Nemusíme to chápat tak dramaticky.
Mnoho našich reakcí je jednoduše automatických.
Nemusíme si vědomě vybavit všechny zkušenosti, ze kterých vznikly.
A nemusíme vědomě rozhodovat o každém kroku jejich spuštění.
Stačí určitý podnět a reakce přijde.
Právě tím, že ji začneme pozorovat, se něco mění.
Automatický proces se alespoň částečně dostává do našeho vědomí.
Nemusíte opravovat celý svůj život najednou
Myšlenka „změnit svůj život“ může sama o sobě působit vyčerpávajícím dojmem.
Co přesně bychom měli změnit?
Vztahy? Práci? Sebevědomí? Zdraví? Peníze? Návyky?
Možná nic z toho nemusíme řešit najednou.
Můžeme začít jednou konkrétní reakcí.
Jednou vzpomínkou.
Jedním strachem.
Jednou situací, ve které bychom chtěli reagovat jinak.
A právě konkrétnost bývá při práci s FasterEFT mnohem užitečnější než obecné přání „chci být šťastnější“.
Změna uvnitř potřebuje také krok venku
Ještě jedna věc je důležitá.
Můžeme pracovat se strachem z odmítnutí, ale pokud nikdy nikoho neoslovíme, nezískáme novou zkušenost.
Můžeme pracovat se strachem z neúspěchu, ale projekt se sám nedokončí.
Můžeme snížit emocionální reakci spojenou s říkáním ne, ale hranici za nás nikdo nenastaví.
Práce uvnitř nás může změnit stav, ze kterého jednáme.
Potom ale přichází další část.
Udělat něco jinak.
Právě nové zkušenosti dávají naší mysli další reference, které může v budoucnu používat.
Kdo tedy drží volant?
Možná není realistické očekávat, že budeme mít každou svou myšlenku a emoci neustále pod vědomou kontrolou.
A možná to ani není potřeba.
Můžeme se ale začít zajímat o reakce, které nás opakovaně vedou tam, kam už jít nechceme.
Místo:
„Proč jsem zase takový?“
se můžeme zeptat:
„Co moje mysl právě používá, aby vytvořila tuto reakci?“
Jaký obraz?
Jakou vzpomínku?
Jaké očekávání?
Jaký pocit?
A právě tam můžeme začít pracovat.
Smyslem FasterEFT nemusí být získat absolutní kontrolu nad vlastní myslí. Může jít o to, abychom měli větší možnost všimnout si starého automatického směru dříve, než nás znovu odveze tam, kam už nechceme.
Minulé zkušenosti nám poskytly obrovské množství referencí.
Některé nám stále dobře slouží.
Některé možná už ne.
A ty druhé nemusíme nenávidět ani násilím potlačovat.
Můžeme je objevit, pracovat s reakcí, kterou v nás stále vytvářejí, a potom začít získávat nové zkušenosti.
Protože změnit směr života někdy nezačíná velkým rozhodnutím.
Někdy začíná okamžikem, kdy si poprvé všimneme, co až dosud drželo volant za nás.
Pokud tě zajímá práce s emocemi, osobní rozvoj a principy FasterEFT, můžeš se podívat na další materiály a e-booky, které ti pomohou na této cestě, ... vstup do mého obchodu.