Upozornění: Informace uvedené na tomto webu neslouží jako náhrada lékařské nebo psychoterapeutické péče. Obsah vychází z osobní praxe, zkušeností a metod práce s emocemi, nikoliv z lékařských doporučení. Pokud prožíváte vážné psychické nebo fyzické obtíže, vyhledejte prosím odbornou pomoc lékaře nebo terapeuta. Každá práce s emocemi je individuální a výsledky se mohou lišit.
Každá matka chce pro své dítě to nejlepší. Chceme, aby bylo šťastné, sebevědomé a silné. A přesto se někdy ocitneme ve chvíli, kdy si říkáme: „Proč se to pořád opakuje?“ „Proč reaguje takhle?“ „Co dělám špatně?“
Pravda je hlubší, než se může zdát.
Chování dítěte často není jen o dítěti. Je také o nás. O tom, jak reagujeme. O tom, co si neseme z vlastního dětství. O emocích, které se v nás spouštějí rychleji, než si je stačíme uvědomit.
Naše reakce tvoří vzorec
Dítě něco udělá. My zareagujeme. Dítě reaguje na naši reakci. A tím vzniká cyklus. Pokud je naše reakce plná frustrace, strachu nebo bezmoci, dítě si z ní bere model. Pokud je klidná, pevná a laskavá, vytváří jiný vzorec.
Otázka tedy nezní: „Jak změním dítě?“
Otázka zní: „Jak změním svou reakci?“
Zastavte se u své emoce
Když vás chování dítěte rozruší, zastavte se. Co právě cítíte? Vztek? Bezradnost? Stud? Strach, že selháváte jako rodič?
Mnohé z těchto emocí nejsou o současné situaci. Jsou o minulosti. O chvílích, kdy jsme se jako děti cítili nevyslyšení. Nevidění. Kritizovaní.
Jakmile si to uvědomíte, začíná změna.
Reflexe minulosti
Jak reagovali vaši rodiče, když jste zlobili? Byli přísní? Odtažití? Ironičtí? Mlčeli?
Často opakujeme přesně to, co jsme sami zažili – nebo naopak reagujeme extrémně opačně. Obě varianty však mohou být nevědomé a automatické.
Pokud chcete přerušit cyklus, je třeba si ho nejprve všimnout.
„Flipnutí“ vzorce
Jakmile identifikujete vzorec, můžete ho otočit. Pokud reagujete výbušně, zkuste vědomě zpomalit. Pokud reagujete mlčením, zkuste mluvit klidně a otevřeně.
Nejde o dokonalost. Jde o vědomou volbu.
Hranice nejsou nedostatek lásky
Mnoho matek má strach nastavovat hranice. Bojí se, že ztratí blízkost. Že dítě přestanou milovat.
Opak je pravdou.
Jasné hranice dávají dítěti pocit bezpečí. Učí ho zodpovědnosti. Učí ho, že činy mají důsledky – a zároveň že láska nezmizí.
Láska a pevnost mohou existovat zároveň.
Nejdůležitější vztah je ten k sobě
Pokud je matka vyčerpaná, plná viny nebo vnitřního tlaku, dítě to cítí. Děti nereagují jen na slova. Reagují na energii, napětí, tón hlasu, výraz tváře.
Když začnete pracovat na sobě – na svých emocích, na svých reakcích, na svém vnitřním klidu – mění se i dynamika vztahu.
Uzdravená matka vytváří zdravější prostředí.
Přerušení cyklu začíná uvnitř
Není to o tom být dokonalou matkou. Je to o odvaze podívat se dovnitř. Přiznat si své spouštěče. Odpustit si chyby. A učit se reagovat jinak.
Když změníte sebe, změní se i vaše dítě.
Pokud chcete jít ještě hlouběji a naučit se pracovat se svými emocemi systematicky, podívejte se do mého obchodu. Najdete tam eBooky zaměřené na práci s myslí, emocemi a hlubokou trvalou změnu.