Upozornění: Informace uvedené na tomto webu neslouží jako náhrada lékařské nebo psychoterapeutické péče. Obsah vychází z osobní praxe, zkušeností a metod práce s emocemi, nikoliv z lékařských doporučení. Pokud prožíváte vážné psychické nebo fyzické obtíže, vyhledejte prosím odbornou pomoc lékaře nebo terapeuta. Každá práce s emocemi je individuální a výsledky se mohou lišit.
Osobní rozvoj není okamžik, kdy jednoho dne vyřešíme všechny své problémy a od té chvíle už žijeme bez starostí. Je to cesta. Někdy postupujeme rychle, jindy se vracíme ke starým vzorcům a občas nás život postaví před situace, na které jsme vůbec nebyli připraveni.
Sherry se ohlíží za několika lety své vlastní cesty s FasterEFT a přiznává, že se za tu dobu změnilo mnohé. Ne proto, že by z jejího života zmizely všechny problémy, ale protože se změnil způsob, jakým k nim přistupuje.
Právě v tom podle ní spočívá jedna z největších hodnot toho, co se během své cesty naučila.
FasterEFT neznamená život bez problémů
Když objevíme novou metodu osobního rozvoje, snadno podlehneme představě, že nám pomůže odstranit všechny nepříjemnosti. Že už nebudeme cítit strach, vztek nebo smutek a život začne být jednodušší.
Sherry ale popisuje svou zkušenost jinak.
FasterEFT ji nenaučilo, jak se problémům vyhnout. Pomohlo jí naučit se jimi procházet s větším klidem a odvahou.
Život totiž nepřestane přinášet komplikace jen proto, že na sobě pracujeme. Stále se můžeme setkat s konfliktem, ztrátou, nejistotou nebo situací, kterou nedokážeme ovlivnit.
Co se však může změnit, je naše reakce.
Od hledání viníka k pohledu dovnitř
Jedním z největších posunů pro Sherry bylo postupné převzetí odpovědnosti za vlastní emoce a jednání.
Když nás někdo rozčílí nebo zraní, první reakce bývá přirozená: „On mi to udělal.“ „Kvůli ní se takhle cítím.“ „Kdyby se okolnosti změnily, bylo by mi dobře.“
Takový pohled ale zároveň předává kontrolu nad naším vnitřním stavem okolnímu světu.
Sherry během své práce s FasterEFT začala obracet pozornost také k sobě. Co přesně ve mně tato situace spustila? Proč na ni reaguji právě tímto způsobem? Co mi připomíná? A co mohu změnit na své vlastní reakci?
Neznamená to omlouvat nevhodné chování druhých ani přebírat vinu za všechno, co se stane. Znamená to uvědomit si, že svou vlastní emocionální reakci můžeme začít měnit i tehdy, když okolnosti změnit nedokážeme.
Sebereflexe může být nepříjemná
Převzít odpovědnost za vlastní prožívání zní jednoduše. Ve skutečnosti to někdy vyžaduje značnou odvahu.
Je totiž mnohem snazší vidět chyby druhých než si všimnout vlastních automatických reakcí. Sebereflexe nás může přivést k věcem, které o sobě nechceme slyšet. Ke starým vzorcům, obavám nebo způsobům chování, které jsme si dlouho dokázali vysvětlovat okolnostmi.
Sherry v tomto směru zmiňuje také příklad Roberta Gene Smitha a jeho ochotu věnovat pozornost vlastnímu vnitřnímu světu. Právě tato schopnost podívat se na sebe se podle její zkušenosti stala důležitou součástí změny.
Osobní růst totiž není pouze o tom cítit se lépe. Někdy znamená být ochotný vidět něco, co jsme dříve přehlíželi.
Klid a odvaha mohou existovat společně
Klid si někdy představujeme jako stav, ve kterém se nic špatného neděje. Sherryina zkušenost ukazuje jiný pohled.
Můžeme procházet náročným obdobím a přesto v sobě mít více klidu. Můžeme cítit strach a současně jednat odvážně. Můžeme být smutní a přesto vědět, že tuto situaci zvládneme.
Odolnost totiž neznamená necítit nepříjemné emoce. Znamená schopnost nenechat se jimi úplně pohltit a postupně se vracet do rovnováhy.
Právě tuto změnu Sherry vnímá při pohledu zpět na posledních několik let své cesty.
Změnu někdy poznáme až při pohledu zpět
Při každodenní práci na sobě nemusíme mít pocit, že se děje něco zásadního. Jeden den použijeme poklepávání. Jindy si všimneme své reakce dříve než obvykle. V další situaci se dokážeme zastavit místo okamžitého konfliktu.
Jednotlivě mohou tyto okamžiky působit nevýznamně.
Až po několika měsících nebo letech se někdy ohlédneme a zjistíme, že situace, které nás kdysi dokázaly rozhodit na celý den, už nemají stejnou sílu. Že reagujeme jinak. Že jsme k sobě laskavější. Nebo že už automaticky nehledáme příčinu každého svého pocitu pouze v druhých lidech.
Sherry sama při pohledu o pět let zpět vnímá, jak dlouhou cestu urazila.
Na cestě nemusíme být sami
Součástí jejího příběhu je také vděčnost lidem, kteří ji během této cesty podporovali. Zmiňuje Mayu, Roberta i další členy komunity, kteří se stali součástí jejího osobního růstu.
To je důležitá připomínka. Práce na sobě je sice osobní, ale nemusí být osamělá.
Někdy nám pomůže terapeut nebo praktik. Jindy učitel, přítel nebo člověk, který prochází podobnou zkušeností. A někdy stačí slyšet příběh někoho jiného a uvědomit si, že změna skutečně může probíhat postupně.
Osobní růst nemá cílovou čáru
Možná nikdy nenastane okamžik, kdy budeme mít všechno dokonale zpracované. A možná to ani není potřeba.
Mnohem důležitější může být vědomí, že když přijde další problém, máme více možností, jak na něj reagovat. Dokážeme si všimnout vlastních emocí, pracovat s nimi a rozhodnout se, co chceme udělat dál.
Smyslem osobního růstu nemusí být vytvořit život bez problémů. Může jím být stát se člověkem, který dokáže problémy zvládat s větším klidem, vědomím a odvahou.
A právě to je možná nejdůležitější poselství Sherryina příběhu. Po pěti letech neříká, že je její život dokonalý. Říká něco mnohem uvěřitelnějšího – že ušla dlouhou cestu a je vděčná lidem, kteří jí na ní pomohli.
Pokud tě zajímá práce s emocemi, osobní rozvoj a principy FasterEFT, můžeš se podívat na další materiály a e-booky, které ti pomohou na této cestě... vstup do mého obchodu.