Upozornění: Informace uvedené na tomto webu neslouží jako náhrada lékařské nebo psychoterapeutické péče. Obsah vychází z osobní praxe, zkušeností a metod práce s emocemi, nikoliv z lékařských doporučení. Pokud prožíváte vážné psychické nebo fyzické obtíže, vyhledejte prosím odbornou pomoc lékaře nebo terapeuta. Každá práce s emocemi je individuální a výsledky se mohou lišit.
„To je zajímavé.“ Stejná věta může znít jako upřímný zájem, zdvořilé odmítnutí i posměch. Pokud ji zaslechneme po představení vlastní práce, možná si cestou domů nevybavíme celý rozhovor, ale právě tato tři slova. A k nim závěr: nelíbilo se jim to, jen mi to nechtěli říct přímo.
V takové situaci stojí za to položit si otázku: co přesně nás v určitém sdělení zasáhlo? Odpověď nemusí být ani „je to celé jen v mé hlavě“, ani „vím přesně, co tím druhý myslel“. Mezi těmito jistotami zůstává prostor pro zkoumání.
Slovo zaznívá v nějaké situaci
Význam nelze oddělit od kontextu pouhým prohlášením, že slova nic neznamenají. Urážka má význam, dohoda má význam a záleží také na tónu, vztahu i okolnostech. Zároveň nemusí být náš první výklad jediný možný. Obojí lze brát vážně současně.
V běžné nejasné situaci můžeme začít přesnou vzpomínkou na sdělení: co skutečně zaznělo? Co jsem k tomu přidal jako vysvětlení? Ve větě „Řekl, že je to zajímavé, takže mě považuje za neschopného“ jsou dvě různé informace. První popisuje výrok, druhá náš závěr o postoji druhého člověka.
Toto rozlišení není soutěž o dokonale objektivní paměť. Může se stát, že přesná slova už nevíme. Pak je poctivější říct „Pamatuji si hlavně, že jsem se cítil odmítnutý“ než ze vzpomínky vytvořit nezpochybnitelný přepis. Vlastní prožitek můžeme pojmenovat i bez tvrzení, že známe všechny okolnosti.
Citlivé místo není vada charakteru
Některé výrazy se nás dotýkají zvlášť. Třeba „nespolehlivý“, „přecitlivělá“ nebo „zase“. Můžeme si všimnout, jaký význam pro nás mají: že na nás není spoleh, že naše zkušenost nikoho nezajímá nebo že se nám nikdy nic nepodaří změnit. Je to konkrétnější než hodnotit svou reakci jako přehnanou.
Nemusíme přitom hned najít první člověka, který nám podobné slovo řekl. Všímání si emočních souvislostí nevyžaduje pátrání po jedné původní vzpomínce. Pro běžný rozhovor může úplně stačit vědět, že nás zasáhla představa odmítnutí. S tou už se dá zacházet v přítomné situaci.
Pokud pracujeme s emocemi nebo používáme známou podpůrnou techniku, nemusí být cílem slovo „zneškodnit“. Můžeme chtít pouze dost prostoru, abychom si zvolili odpověď. Citlivost vůči ponižování není něco, co musíme odstranit, abychom byli úspěšní v osobním rozvoji.
Odpověď může být otázka i hranice
V příkladu s pracovní poznámkou lze navázat: „Když říkáš zajímavé, co konkrétně funguje a co bys změnil?“ Taková otázka žádá použitelnou informaci. Nemusíme nejprve druhého obvinit ze skrytého pohrdání ani předstírat, že nám na jeho odpovědi nezáleží. Dáváme nejasnému sdělení příležitost zpřesnit se.
Pokud ale někdo opakovaně používá urážky, upřesnění nemusí být hlavní potřebou. Může být namístě říct: „O té chybě se bavit chci, o urážkách ne.“ Pozornost k vlastnímu prožívání neznamená souhlas s tím, jak s námi někdo zachází. Někdy potřebujeme rozhovor ukončit nebo hledat podporu mimo něj.
Při pozdějším přemýšlení se můžeme vrátit ke třem věcem: slovům, která zazněla, významu, který jsme si odnesli, a jednání, které teď dává smysl. Nemusíme se donutit, aby nám bylo všechno jedno. Stačí, pokud příště dokážeme vedle bolesti rozpoznat také konkrétní možnost odpovědi.
Pokud tě zajímá práce s emocemi, osobní rozvoj a principy FasterEFT, můžeš se podívat na další materiály a e-booky, které ti pomohou na této cestě vstupte do mého obchodu.
