O svém příběhu nemusíme říct všechno hned
Chceme něco probrat, ale nechceme hned vyprávět všechny okolnosti ani jmenovat další lidi. Je možné začít i tak? Článek se soustředí na domluvu o rozsahu sdílení při práci s emocemi. Rozlišuje popis dnešní potíže od podrobného osobního příběhu a připomíná možnost zeptat se, proč je určitá informace potřebná. Věnuje se také praktickým otázkám soukromí: poznámkám, nahrávání a přítomnosti dalších účastníků. Nepřisuzuje automatickou důvěrnost konkrétní metodě a neslibuje, že každý způsob práce půjde bez znalosti okolností. Hledá srozumitelnou dohodu, ve které mohou obě strany přiznat své možnosti a limity. Otevřenost pak nemusí znamenat rychlost ani množství sdělených detailů a může růst postupně podle skutečné zkušenosti s druhým člověkem.
